Ladislav Skopal

Nůžky se rozvírají

Stále častěji se na mě obracejí starší spoluobčané s úzkostnými dotazy, které se týkají jejich každodenního života v příštích měsících či letech. Nevznášejí žádné přehnané nároky, obávají se jen o svůj už tak skromný standard.
Bohužel jim nedokážu přesně odpovědět na to, nakolik se jejich životní úroveň změní. O tom, že se změní, však nepochybuji ani já, ani oni.

Důchodová reforma je sama o sobě věc potřebná, ba nutná. Na tom se můžeme shodnout napříč politickým spektrem. Shoda však rozhodně nepanuje v tom, jak změnu finančního zabezpečení seniorů provést. Sociální demokracie trvá na tom, aby byli lidé ochráněni před růstem chudoby ve stáří. Leckomu z pravé strany politického spektra se to může zdát směšné. Vyčítají důchodcům, že dříve nemysleli na to, že přestanou být finančně aktivní a neodkládali si část svých výdělků na horší časy.
To je rada nad zlato. Chybí ovšem ještě dodat to podstatné: z čeho si měli (a mají) odkládat, když žijí od výplaty k výplatě a mnozí si dokonce půjčují i na základní životní potřeby?

Když se všechno pěkně zasadí do celostátního kontextu a statisticky se dokáže, že průměrná mzda činí takřka 23 000 Kč, pak se nelze divit, že pravicoví experti a v závěsu za nimi i politici nabývají dojmu, že vdovský důchod je přežitek, který vlastně pro příjemce nemá tak zásadní význam. Fakt, že člověk po ztrátě životního partnera musí platit stejné náklady na bydlení, jako když společně disponovali dvěma příjmy, byť nízkými, vyjednavačům příští vládní koalice jaksi uniká. I patnáct set korun je pak pro tyto osamělé seniory částka, se kterou počítají.
Možná by stačilo podívat se na reálná čísla z Jihomoravského kraje. Pak by se kdejaký živitel rodiny z hlavního města divil, s jakými prostředky se musí spokojit čtyřčlenná rodina ve Znojmě. Ve stavebnictví si může otec-živitel vydělat 12 000 Kč hrubého a matka na rodičovské dovolené zachraňuje rodinnou pokladnu 3 600 korunami.  Jejich „rozmařilý“ život jim ovšem brzo zatrhne zvýšené DPH. Podraží potraviny, teplo, doprava. Ještě že nebudou muset živit své děti na studiích, školné si budou přece platit sami, další půjčka to hravě vyřeší.

Řeči o tom, že se všichni musíme uskromnit, abychom překonali ekonomickou krizi, jsou vějičkou, na kterou se možná dali nachytat ti, kteří toho o životě ještě moc nevědí. Strůjci našeho lepšího příští by si však měli uvědomit, že valná většina populace je natolik soudná, aby pochopila, kam politika nahrávání těm, kteří jsou už i tak dávno za vodou, spěje. Nůžky se rozvírají a napětí bude narůstat.

Ing. Ladislav Skopal
(poslanec za ČSSD)

Vysokým školám chybí prestiž

Pro zavedení školného na veřejných vysokých školách se v anketě na stránkách ČSSD vyslovilo 33% zúčastněných. Plné dvě třetiny respondentů jsou tedy proti tomu, aby se dále zvyšovaly náklady na studium tím, že student, respektive jeho rodina zaplatí oproti dnešním částkám ročně navíc třeba dvacet tisíc korun.
Institut odloženého školného pak nehraje při posuzování merita věci celkem žádnou roli.  Splatit je nebude problém pro odborníky, kteří si zvolí tu „správnou“ specializaci. Zejména absolventi humanitních oborů ale spláčou nad výdělkem (a to doslova). Když náhodou dosáhnou výšky průměrného platu a budou mít našlápnuto k tomu, aby si mohli založit rodinu a zabezpečit ji alespoň průměrně, dostanou ťafku v podobě splátek školného.
Určitě stojí za zamyšlení jak se vypořádat s tzv. věčnými studenty nebo studenty podprůměrnými, kterým je škola jenom zástěrkou pro příjemný život.  Proč ale za takové výtečníky trestat i mladé lidi, pro něž je vzdělání logickým krokem  na životní cestě a pilně studují, aby později vrátili společnosti prostředky vynaložené na jejich studium kvalifikovanou prací.
Počet vysokých škol v České republice je příliš vysoký. Pokud se ale mluví o jejich rušení, jaksi automaticky se předpokládá, že akreditace se budou odebírat zejména školám soukromým. Ale není přece možné házet všechny soukromé školy do jednoho  pytle. Jen se musí oddělit zrno od plev. Ostatně až dosud byli v jistých ohledech diskriminováni právě studenti soukromých vysokých škol. Je jasné, že platí školné – byla to jejich volba. Ale proč jim stát například přestal hradit ubytovací stipendium? Nepokládá je za plnohodnotné vysokoškoláky?
Ve starých zemích EU jsou, jak známo, prestižními univerzitami právě ty soukromé. Za tučné školné získají absolventi nejen odpovídající vědomosti, ale i „značku“, která jim otevírá dveře u příštích zaměstnavatelů. Která vysoká škola je takovou „značkou“ u nás? Dá se vyjmenovat dost kvalitních vysokých škol, ale žádná z nich není výjimečná. Není to zvláštní?

Ladislav Skopal
poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR

Nakupovat české potraviny je pro mě samozřejmost

Nakupování není zrovna můj koníček, ale samozřejmě ho stejně jako většina lidí pravidelně absolvuji. Nechci tvrdit, že do košíku ukládám vždycky jen zboží vyrobené v naší republice. Ale zejména v poslední době si dávám stále více pozor na to, abych kupoval takřka výlučně české potraviny.

Někomu se apel na podporu produktů vyrobených u nás zdá směšný nebo přinejmenším zbytečný. Nesdílím tento názor hned z několika důvodů. Samozřejmě existuje takříkajíc „národohospodářský“ dopad vstřícného chování zákazníků vůči českých výrobkům – Česká republika nežije z turismu (i když by chtěla a mnohdy se tak tváří), nežije už vůbec z prodeje surovin, ale zatím je stále závislá na výrobě, ať už průmyslové nebo zemědělské. Takže pro všechny občany je důležité, aby výroba jako taková, výroba čehokoli, nezašla na úbytě. Beru to tedy tak, že když si koupím jakoukoli věc vyrobenou českýma rukama, podporuji de facto i sám sebe.

Zvláštní kapitolu pak tvoří zemědělské produkty, potažmo potraviny. Také pro ně jistě platí předešlé řádky, ale navíc tu existuje i další přidaná hodnota. Pokud si například koupím jablka z těšetických sadů, vím určitě, že jsou ekologičtější než jiná (možná pohlednější), která nabízejí některé obchody. Nepotřebují být chemicky ošetřená tak, aby vydržela přepravu přes půl Evropy a navíc tím, že se nevezou dlouhé hodiny v kamionu, nezatěžují zbytečně životní prostředí jedovatými zplodinami.
O kvalitě domácích brambor, mléka i mléčných produktů není třeba pochybovat, maso a masné výrobky z domácích chovů jsou zaručeně čerstvé, nevystavené podivným úpravám a zmrazování před cestou z druhého konce světa. To je přece argument nad jiné.

Mrzí mě ovšem, že se v supermarketech, kam chodí nakupovat převážná většina lidí, objevuje stále jen omezené množství českých výrobků. Dlouhodobá snaha o změnu této praxe bohužel  přináší své ovoce jen pomalu. Usilujeme ve Sněmovně například o to, aby existovalo patřičné zastoupení regionálních výrobců (respektive jejich výrobků) v obchodních řetězcích. Mám na mysli pečivo, zeleninu, ovoce, ale i jiné třeba i nepotravinářské výrobky. Když podobný mechanismus funguje například ve Francii, proč bychom ho konečně nemohli prosadit i u nás?

Ing. Ladislav Skopal
poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR

Každý má právo na ochranu zdraví

Diskuse o tom, jak vypadá a jak má v budoucnu vypadat české zdravotnictví, trvá už příliš dlouho. Pacient jako výsledek všeho snažení zásadně pocítil jediné: zdravotnické poplatky, které tu více, tu méně zasáhly jeho peněženku. Tento fenomén si časem začal žít svým vlastním životem, jen málokdo dnes přesně ví, jak to s těmi poplatky vlastně je.

Jsou však věci, které by měli být jasné každému občanu České republiky. Součástí její ústavy je Listina základních práv a svobod, v níž se v hlavě čtvrté, jež se týká hospodářských, sociálních a kulturních práv, v článku 31 praví: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“

Zdůraznil bych ono: každý má právo na ochranu zdraví. Jak plyne z uvedeného článku, pokud platí občan veřejné pojištění, má právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky. A to za podmínek, které stanoví zákon. Ten však musí vycházet právě z ústavních ustanovení. Logicky mi z toho vyplývá, že omezovat zdravotní péči těm, kteří si za ni z jakéhokoli důvodu nemohou připlatit, je vlastně protiústavní.

Sociální demokraté ve svém volebním programu považují zrušení zdravotnických poplatků za samozřejmost. Na regulační poplatky ostatně vydaly české domácnosti v roce 2008 celkem 5,57 miliardy korun, z toho jen na recepty (což je vůbec nejrozporuplnější druh poplatku) 2,4 mld Kč.
Tolik zdůrazňovaný výpadek v příjmu státního rozpočtu se má podle ČSSD napříště nahradit snížením nákladů, které vykazují zdravotní pojišťovny, ale také změnou lékové politiky.

Nejvíce se ovšem ČSSD obává toho, že by mohlo po volbách dojít na plošnou privatizaci nemocnic a zdravotních pojišťoven a ze zdravotnictví by se stal byznys se vším všudy.  Takový scénář by samozřejmě některé strany lživě vydávaly za spásnou reformu.

Je pro mě nepřijatelné, když lidé s nadprůměrnými příjmy bagatelizují onu třicetikorunu, kterou je v současné době potřeba zaplatit lékaři jako vstupenku do ordinace. Velmi se totiž vzdálili od reality většiny českých a moravských domácností, v jejichž rozpočtu může i banální onemocnění nadělat citelné problémy. Alespoň částečně by je měl pomoci zacelit sociálně demokratický návrh na obnovu vyplácení nemocenské v prvních třech dnech nemoci.

Ing. Ladislav Skopal
poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR

Stručný zákon pro zahrádkáře jsem podpořil

Ne že by každé lidské konání vyžadovalo zvláštní legislativní podporu. Ovšem zákon související se zahrádkářstvím a zahrádkařením jsem spolu s dalšími poslanci ČSSD při projednávání ve Sněmovně podpořil, byť jde jen o stručný text o šesti odstavcích.

Zahrádkaření totiž podle mého názoru není pouhá soukromá záliba, s níž se člověk zavře doma. Není pochyb o tom, že má také společenský dopad - od záležitostí spojených s ekologií až třeba po relaxaci.  Je proto v pořádku, že zahrádkářská činnost je v zákoně definována jako činnost veřejně prospěšná. Důležité navíc je,  že se jím stanovují také pravidla pro zřizování a provoz zahrádkářských osad. I Znojemsko je ukázkovým příkladem toho, jaké problémy může přinést živelné fungování takovýchto aglomerací.
Není třeba příliš zdůrazňovat, že zahrádky také výrazně rozšiřují plochy zeleně a přispívají tím ke zlepšování životního prostředí v obcích a městech, respektive že eliminují škodlivé vlivy vznikající narůstajícím provozem. To je, myslím, všem zřejmé. Stejně jako to, že fungují jako klimatizační jednotky, které bez nároku na energii zvlhčují a ochlazují prostředí, což potvrdila i studie Ústavu systémové biologie a ekologie Akademie věd ČR
Nejdůležitější část zahrádkářského zákona se týká nájmů. Podle schváleného návrhu by smlouva o nájmu zahrádky mohla být vypovězena jen v jednoroční lhůtě vždy k 1. říjnu, nedohodnou-li se obě strany jinak. To znamená, že nájemci by měli mít jistotu, že pronajatý pozemek nebudou muset opustit ještě předtím, než sklidí svou úrodu. Pokud dává výpověď nájmu obec, pak by zpravidla měla nabídnout nájemci náhradní pozemek, kde by mohl v zahrádkářské činnosti pokračovat. Usnadnit se má také přechod zahrádky při úmrtí nájemce. Zahrádkáři – nájemci jistě přivítají i fakt, že pokud provedli se souhlasem pronajímatele terénní úpravy či postavili drobné stavby (například chatku), získají při výpovědi nájmu nárok na náhradu.
Zahrádkaření se v České republice věnuje až jeden a půl miliónu obyvatel. Nerad slýchám, když se o zahrádkářích hovoří s despektem. Někdo si raději vyrazí do přírody, někdo třeba na golf, jiný s uspokojením sleduje, jak pod jeho rukama vyrůstá nová úroda. Každému podle jeho gusta. A pracovní aktivita na čerstvém vzduchu má rozhodně něco do sebe, a to tím spíš, že je podmíněna pozitivním vztahem k přírodě. 
Ing. Ladislav Skopal
poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR

Aby byl Jihomoravský kraj atraktivní a inovativní

Do fáze připomínkového řízení se dostala koncepce dalšího rozvoje Jihomoravského kraje, která konkretizuje cíle, priority a také rozvojové aktivity regionu v letech 2010 až 2013. Hlavní aktérem zpracování a samozřejmě i následné realizace je kraj jako samosprávný subjekt.

Vytyčený cíl je zřejmý: Jihomoravský kraj má být v budoucnu atraktivní a má přicházet s novými, účinnými řešeními úkolů a problémů.  Dokument, který má název Program rozvoje Jihomoravského kraje, se samozřejmě zabývá všemi oblastmi hospodářského a společenského života kraje a hlubší pozornost je v této souvislosti věnována územním rozdílům destinace.  Metou je vyvážený rozvoj celého kraje.

Jako poradce hejtmana pro oblast zemědělství se vyjadřuji k analýzám a návrhům, které s touto problematikou souvisejí. Souhlasím s tím, že je nutné zaměřit se na využití veškerého potenciálu kraje, což v právě v zemědělství předpokládá, že budeme podporovat regionální produkci zemědělských výrobků a potravin, ale také tradiční zemědělská odvětví. Kromě vinařství a ovocnářství, o nichž se materiál zmiňuje, zdůrazňuji také význam zelinářství. Vždyť jižní část Jižní Moravy byla ještě nedávno významným zelinářským producentem, pěstovali se tu ve velkém okurky, papriky, rajčata, cibule atd. V potravinářském rezortu měly dobré jméno významné konzervárenské podniky, které v současné době již zanikly nebo jsou před likvidací. Smutný osud postihl i firmu Znojmia Znojmo, která vyráběla světoznámé znojemské okurky. Tento regionální produkt by bylo podle mého názoru potřeba podpořit také vzhledem k tomu, že regionální potraviny budou hrát v budoucnu významnou roli.
Zdůrazňuji, že je třeba podporovat různorodost hospodářských aktivit na venkově, ale důraz je nutné klást také na krajinotvorné funkce zemědělství a na realizaci preventivních opatření před nepříznivými dopady budoucích klimatických změn. Právě znojemské oblasti například ohrožují dlouhodobá sucha.
I z těchto důvodů  je dle mého mínění potřeba udržet v regionu sídla významných zemědělských institucí, jako je ÚKZUS, Státní zemědělská a potravinářská inspekce a dalších, ale uvažovat i o přesunu dalších institucí, jako je Státní rostlinolékařská služba, Veterinární správa atd.
Zapomínat se nesmí ani na to, aby se dále rozvíjelo včelařství a další drobné chovatelství, ale také zahrádkářství, které lidem přináší nejen užitek, ale i smysluplnou realizaci, relaxaci a naplnění volného času.
S rozvojem zemědělství jde pak ruku v ruce i další rozvoj potenciálu venkova. Samozřejmostí musí být podpora fungování venkovských svazků obcí, ale také podpora spolkového života a tradičních řemesel a činností.


Ing. Ladislav Skopal
Poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR

Jsem pro novelu trestního zákoníku kvůli pytláctví

Jevy jako je pytláctví nejsou v lidské společnosti ničím novým. Považuje se za jev negativní, který se už v minulosti poměrně razantně trestal. Když se v devadesátých letech 20. století  výrazně rozmohl, ocitnul se trestný čin pytláctví v trestním zákoně, a to s účinností od 1. ledna 1994. Od té doby byl jednou podstatně novelizován v roce 1998.

Pytláctví se ovšem týkají i některá nová ustanovení novely trestního zákona, který vstoupil v platnost 1. 1. 2010.  Ta ovšem vyvolala polemiku odborné i laické veřejnosti. 

Trestný čin pytláctví poskytuje ochranu právu myslivosti, výkonu rybářského práva a také chrání přírodu, konkrétně zvěř a ryby. –  Potud je to jasné. Myslivcům však vadí,  že podle nové právní úpravy je trestné ulovení zvěře, teprve až škoda přesáhne 5 000 Kč. Je-li škoda nižší, jde o přestupek. (Dosud byla hranice 2 000 Kč.) Cenu zvěře pak určí soud. Myslivci by však preferovali, kdyby existoval pevný ceník, kde by se hodnota zvěře neodvozovala od ceny masa, ale od skutečné tržní hodnoty živého zvířete. Tak by se nestávalo, že se zajíc ocení dvěmi sty korunami za kus či srnčí osmdesáti korunami za kilogram. Cena živého zajíce – pokud se nakupuje pro zazvěřování – činí 3 000 Kč. Protože se samozřejmě musejí dodržovat normované stavy, které určují  povinné počty kusů zvěře, přijde jeden pytlákem ulovený zajíc myslivecké sdružení právě na takovou částku.
Dalším kontroverzním ustanovením je samotné vymezení pytláctví. Zatímco v bývalé právní úpravě byl pytlákem ten, kdo „loví“ zvěř, dnes se za něj považuje ten, kdo „uloví“ zvěř. To znamená, že když se někdo vypraví se zbraní či s udicí do lesa nebo k rybníku, není ještě podezírán z pytláctví. To by se podle myslivců i rybářství mělo přehodnotit. Pohybovat se se zbraní po honitbě „jen tak“, je přinejmenším zvláštní, ba dokonce nebezpečné. Podle nové právní úpravy může tedy pytlák vyhledávat zvěř nebo sedět s prutem u vody - a pokud nebude přistižen s ulovenou zvěří či rybami, je prakticky nepostižitelný.
Dávám za pravdu těm, kteří se snaží o novelizaci těch částí trestního zákoníku, které se zabývají uvedenými záležitostmi, a podám v Poslanecké sněmovně návrh na jejich změnu.

Ing. Ladislav Skopal 
poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Najemné pro živnostníky i občany

Finanční krize je termín, který se skloňuje po celém světě. Nejde bohužel o virtuální realitu – zasahuje a ještě zasáhne mnoho lidí, znojemský okres a Znojmo samotné nevyjímaje. Proto oceňuji, že znojemští radní se začali nad tímto negativním fenoménem zamýšlet a rozhodli se upustit od zvýšení nájmu o šestiprocentní inflační koeficient pro drobné podnikatele, kteří mají provozovny v prostorách pronajímaných městem. Navíc jako bonus jim chce město naopak nájemné ještě o deset procent snížit.
Jsem samozřejmě pro. Ušetřit šestnáct procent z nájmu pro živnostníky znamená možnost investovat tyto peníze jiným způsobem nebo nepropouštět své pracovníky.
V usnesení Rady města Znojma se mluví i o tom, že vedení města nebude příští rok zvyšovat nájmy v městských bytech tak, jak má ze zákona možnost. I tento postoj zaslouží ocenění.
Bohužel však postrádám v tomto případě onen vstřícný krok, který udělala radnice vůči podnikatelům. Jestliže jim odpustí navíc deset procent nájmu, měla by stejně měřit i  nájemníkům bytového fondu, který město vlastní. 
A co víc – stále tu počítáme s rokem 2011. Proč nenabídnout pomocnou ruku už letos? Vždyť kdo rychle dává, dvakrát dává. Pro takové řešení hovoří narůstající počet lidí bez práce i lidí, jejichž mzda se znatelně snižuje. 
Jde o velmi citlivou oblast. Bydlení je věc, na které se prostě nedá ušetřit.
Už slyším argumenty, které budou obhajovat stávající řešení. Předejdu jim a řeknu rovnou, že si myslím, že městská pokladna sice není bezedná, ale takovýto vstřícný krok vůči občanům by unesla. Počkat by mohly jiné věci.
A navíc – pomohlo by i to, kdyby si občané Znojma, kteří o to mají zájem, mohli byty, v nichž bydlí, od města odkoupit. Vždyť na počátku volebního období tenhle krok radnice avizovala. Fakt je, že by přitom ovšem musela upřednostňovat zájmy občanů.

ing. Ladislav Skopal
poslanec
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

Silnice v Kasárnách ? bude už konečně lépe?

Každé pondělí od 15.00 do 17.00 hodin jsem (byť i zprostředkovaně) přítomen ve své poslanecké kanceláři v Lidovém domě na Dělnické ulici č.22 ve Znojmě. Přicházejí za mnou lidé s různými problémy. Někdy jde o osobní záležitosti, jindy o věci, které se týkají větší skupiny lidí nebo třeba obce.
Marie Leitnerová ze znojemské čtvrti Kasárna za mnou přišla, aby mě upozornila na neutěšený stav komunikace, která prochází vesnicí. Provoz je tu velký – jde o hlavní tah na Prahu. Stav vozovky má vliv na nadměrnou hlučnost, ohroženi jsou chodci na chodnících, nedá se tu ve špičkách přejít, odmrštěné kamínky, voda z kaluží, bláto a sníh poškozují přilehlé domy.
Vydal jsem se tedy do Kasáren. I když tudy projíždím několikrát za týden, přece jen bylo třeba vystoupit z auta a „užít“ si to všechno na vlastní kůži. Marie Leitnerová jako zástupkyně občanů, která je reprezentuje i na znojemské radnici, nepřeháněla.
Nebyl jsem rozhodně první, na koho se obrátila. I když zcela jistě Rada města Znojma, Dopravní inspektorát Znojmo Policie ČR i Ředitelství silnic a dálnic, Správa Brno byli o věci informování přinejmenším ve stejném rozsahu, požádal jsem je, aby se začali znovu situací v Kasárnách zabývat.
Výsledkem bylo jednání, které se uskutečnilo minulý týden. Kromě zástupců jmenovaných institucí se jej zúčastnili také pracovníci odboru dopravy Krajského úřadu Jihomoravského kraje, zástupce Odboru služby dopravní policie Brno a ředitel Správy a údržby silnic pro znojemskou oblast.
A výsledek? Místní šetření samozřejmě potvrdilo to, na co si  Marie Leitnerová a další občané Kasáren stěžují už hodně měsíců, respektive let. O tom, co se bude dít dál, vypovídá zápis, ze kterého cituji:
„Ředitelství silnic a dálnic, Správa Brno připravuje v daném úseku celkovou rekonstrukci silnice I/38. V současné době je ve fázi schvalování a projednávání investičního záměru. … Nyní je třeba provést dopravní opatření, které by v co nejkratší době vedlo k účinnějšímu zklidnění dopravy. ŘSD, Správa Brno zajistí zpracování projektové dokumentace na tato opatření tak, aby jejich realizace byla provedena nejpozději do 30. června 2009.“
Dále bylo navrženo časté měření rychlosti Policií ČR a osazení radaru pro měření rychlosti, což je zase v kompetenci Města Znojma.
„Vzhledem k technickému stavu silnice I/38 se všichni zúčastnění shodli na tom, že komplexní rekonstrukce v daném úseku je nutná v co možno nejkratším termínu.“
O stavu komunikace v Kasárnách už bylo popsáno hodně papíru. Věřím, že se v brzké době přejde konečně od slov k činům.

ing. Ladislav Skopal
poslanec
Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

Mléko? - Každého se to týká

Není možné a už vůbec ne rozumné obracet se zády k současné situaci v zemědělství, konkrétně k problémům s chovem skotu a výrobou mléka. Konstatování, že „mě se to netýká“ je nejen vyjádřením ignorance. Je především přiznáním, že dotyčný není schopen (či nechce) uvažovat v širších souvislostech. Protože málokterá oblast lidského konání je tak provázána s dalšími obory hospodářství a s fungováním společnosti vůbec.

Zemědělci se v současné době zasazují o samu záchranu chovu dojnic a výroby mléka v České republice. Už jen fakt, že stavy skotu se od roku 1990 snížily o 60% na současných 1 360 tisíc kusů, je alarmující. Přitom dojivost krav je nadprůměrná a jakost mléka srovnatelná s produkcí z dalších zemí Evropské unie.

Co však srovnatelné není, jsou čísla ilustrující dotační politiku EU. A přitom za současných výrobních nákladů a stále náročnějších požadavků na zooveterinární opatření, pohodu zvířat a ochranu životního prostředí je chov dojnic a produkce mléka velmi ztrátová. Tuto ztrátovost rozhodně netlumí ani dotace, neboť čeští zemědělci je dostávají přibližně na poloviční úrovni ve srovnání s kolegy v Německu či v Rakousku. A další paradox: dotační politika je výhodnější pro zemědělce, kteří se chovem dojnic, který je opravdu náročný, nezabývají. Vyústěním této bezútěšné situace je pak omezování či dokonce likvidace chovů skotu. To je proces nevratný a měl by provokovat k hledání řešení, jak z toho ven.

Konkrétně se podívejme, jak vypadá produkce mléka.  Výrobní náklady na jeden litr dosahují v současné době asi devíti korun. Mlékárny je od producentů vykupují za 6 Kč i za méně. Za kolik je pak kupujeme v obchodech, víme. Nebudu se přitom pouštět do záležitostí, které souvisejí s úpravou produktu, množstvím tuku a podobně. V každém případě zemědělci nejsou ti, kterým se plní kapsy. Tento stav je samozřejmě i pro spotřebitele aktuálně výhodný. Důsledků však přitom nedohlížíme.

Jak jsem naznačil v úvodu, všechno souvisí se vším. Takže až těm, kteří opravdu svýma rukama mléko „vyrábějí“, dojdou peníze i trpělivost docela, začnou se zákonitě dít věci. Stav nouze pak nepostihne jenom je. Pocítí jej i mlékárny a jejich zaměstnanci. Pokud se začnou stáda krav vybíjet, nebude potřeba zpracovatelských závodů. Ale nebude potřeba ani služeb, které s tím souvisejí, jako je třeba doprava, obaly, obchod. Nezaměstnanost se zvýší. A dopad to bude mít také do rostlinné výroby. Nebude důvod pěstovat krmiva. Co se bude dít s poli, budou se obhospodařovat jen tak naprázdno? Jak bude vypadat česká a moravská krajina?

Odpovědi na tyto otázky jsou nasnadě. Takže výzva zemědělců, adresovaná spotřebitelům, která zní „Buďte solidární – kupujte jen kvalitní české mléko a mlékárenské výrobky“ má své hluboké opodstatnění. Jen spotřebitelé však nemají sílu pomoci. Je nutné prosadit politická opatření, která pomohou zastavit uvedené negativní trendy, a jednat i s Evropskou unií, aby Česká republika mohla v nejbližší době v rámci podpory ohrožených sektorů řešit i podporu intenzivních chovů dojnic.

Ing. Ladislav Skopal
poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu ČR

Otazníky kolem nákupů v hypermarketech

Na přízeň českých zákazníků si řetězce, které vlastní a provozují supermarkety a hypermarkety v České republice, nemohou rozhodně stěžovat. Obliba nákupů pod jednou střechou celkem nepřekvapuje, protože se tu dá v řadě případů nakoupit levněji než jinde.
V tom je však onen pověstný kámen úrazu. Protože levné nákupy na jedné straně sice samozřejmě vyhovují zákazníkům, na druhé straně však dělají problémy dodavatelům zejména potravinářského zboží.

Jinak řečeno: neexistují rovnoprávné vztahy mezi řetězci a jejich dodavateli. V době, kdy zemědělci a potravináři obracejí každou korunu a jejich zisky jsou nulové a v mnoha případech zaznamenávají dokonce ztráty, zvýšily obchodní řetězce své marže i několikanásobně.

Kromě běžných platebních vztahů mezi dodavatelem a odběratelem existuje totiž celá škála různých kliček, jejichž cíl je jediný: dostat od těch, kteří mají zájem realizovat své zboží v regálech velkoprodejen, další a další peníze. A tak se uplatňuje regálné (čím výhodněji umístěné zboží, tím více peněz se zaplatí), platba různých bonusů a vynucených akčních nabídek, ale i zalistování (prosté uvedení na listu dodavatelů, s nimiž se obchoduje).

Šancí pro narovnání uvedených vztahů je zákon, který se bude projednávat v září v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Uskuteční se konečné hlasování zákona o významné tržní síle. Fakt je, že v různých formách o něm už sněmovna jedná skoro deset let. Našim zájmem je, aby byly v obchodním podnikatelském prostředí České republiky nastoleny rovnoprávné vztahy mezi řetězci a jejich dodavateli. Aby mezi nimi fungovala jedna faktura jako mezi jakýmkoli jiným dodavatelem a odběratelem a nedocházelo navíc k různým jiným finančním plněním.
V další fázi bychom pak chtěli prosadit určité zastoupení regionálních výrobců v řetězcích. Mám na mysli například pečivo, zeleninu, ovoce, ale i jiné třeba i nepotravinářské výrobky. Podobný mechanismus funguje například ve Francii.

Pokud si někdo klade otázku, jak se projevují vztahy mezi řetězci a dodavateli ve starých zemích Evropské unie, mohl by být překvapen. To, co si u nás provozovatelé a majitelé velkoprodejen vyzkoušeli a co jim dosud tolerujeme, zkoušejí praktikovat i tam. Jako prubířská dílna se tedy Česká republika osvědčila. Naštěstí však v současné době již Evropská komise obdržela podnět k prošetření chování řetězců v rámci celé Evropské unie. To by mohl být dobrý signál pro zemědělce, potravináře a další výrobce, kterým se jejich nerovnoprávné postavení ve vztahu k supermarketům a hypermarketům zajídá.

Ing. Ladislav Skopal
poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

Podporuji malou novelu exekučního řádu

Krize bohužel už pro mnohé spoluobčany není jen slovo, které léta vzduchem v parlamentu a v televizi. Na vlastní kůži lidé zakoušejí, jaké je to přijít o práci, sáhnout na úspory, nemít čím zalepit díru v rodinném rozpočtu nebo nedokázat se vyrovnat s půjčkou či hypotékou.
Někteří z nich se dříve či později setkají s exekutorem. A nebude to příjemné.
Všichni rozumní lidé chápou, že na ty, kteří se zadluží, kteří vinou vlastní naivity nebo hlouposti přecení své finanční možnosti a půjčují si na zbytečnosti, aniž by byli schopní peníze splácet,  prostě na ty, kteří nedokážou plnit své závazky, víceméně zákonitě nakonec dojde. Budou se muset vyrovnat s dluhy a v krajním případě bude na pořadu dne i exekuce věcí movitých i nemovitých.
Provádějí ji exekutoři.
Tahle instituce byla zřízena v září 2001 a stát jejím prostřednictvím pověřil soukromé osoby výkonem exekucí a exekučních činností s tím spojených. Každý z nás asi už zná ze svého okolí případy, kdy exekutor zasáhl. Nic proti tomu, pokud jednal v zájmu státu a nepoškodil osoby, které s případem nemají nic společného.
Bohužel k takovým nepodařeným zásahům, jak mnozí víme, dochází. Exekutor zabaví věci, které patří úplně někomu jinému než osobě takzvaně povinné. Co s tím? Nastává složitá soudní anabáze, lidé se hroutí, hroutí se vztahy. A hroutí se i důvěra ve spravedlnost a rovnost před zákonem.
Exekutora totiž stát vybavil tolika pravomocemi, že je to až s podivem. Předpokládal, že soukromá osoba bude na rozdíl od soudců jednat „efektivně“ – což podle mě znamená rychle, důrazně, a bohužel i bez skrupulí a obav z kontroly. Exekutor je na „úspěchu“ exekuce ekonomicky závislý, provádí mimo jiné i dražby zabavených věcí movitých a nemovitých, přičemž výnos z dražby poslouží jako úhrada nákladů. Orgány státní správy, pojišťovny a další instituce jsou povinny s ním spolupracovat. A co víc – exekutor má právo s pomocí Policie ČR vstoupit do prostor povinného (tedy člověka, na nějž byla uvalena exekuce), a to dokonce i v jeho nepřítomnosti. Že se stává, že „vstoupí“ občas do soukromí i osobám nevinným a zabaví věci, které patří úplně jiným osobám než těm povinným, známe určitě všichni z doslechu nebo v tom horším případě i z vlastní zkušenosti.

Poslanecká sněmovna se má v co nejkratší době zabývat malou novelou exekučního řádu. Ta posiluje dozor státu nad činností exekutorů a výkonem exekucí. Budu ji stoprocentně podporovat. Je potřebná právě v této době, kdy v důsledku v úvodu citované ekonomické krize počet exekucí roste a práce exekutorů může být brzy problémem.

ing. Ladislav Skopal

Náklady na bydlení se zase zvyšují

Znovu se vracím k tématu, které je stále živé a pro mnohé naše spoluobčany nejen na Znojemsku také stále větší noční můrou. Do schránek těm, kteří žijí v městských bytech, už došly dopisy oznamující nový výměr nájemného. I když jej všichni po mnoha informacích z médií očekávali a o zdražování pochopitelně věděli, přesto byli mnozí, a věřte, že jich nebylo málo, nemile překvapeni. Ono platit měsíčně o několik stokorun až tisícikorunu víc, je při stále se nezvyšujících platech  u nás na Znojemsku celkem významný zásah do domácího rozpočtu. Znojemští radní zvolili navýšení kolem čtyřiceti procent, i když nemuseli. Jiná města či obce přidala nájemníkům s ohledem na sociální podmínky svých obyvatel třeba jen deset či dvacet procent. Tady se zjevně o sociálním hledisku moc nepřemýšlelo.

V souvislosti s tím bych ještě rád nastolil i další otázku, která samozřejmě nájemníky mnoha městských bytů zajímá a kteří se obávají, jaká bude na ni odpověď. Jak to bude s prodejem městských bytů do budoucna, za kolik nám je radní nabídnou, nebo je, až bude po volbách nabídnou jako celek nějaké realitní kanceláři, která je pak bude nabízet za tržní ceny?  Budou stát byty městem prodávané, a do kterých se mnohdy desetiletí neinvestovalo, dvě až čtyři stovky tisíc podle velikosti, nebo to budou ceny tržní tedy kolem milionu korun a více?

Rád bych vyzval  radnici, aby ještě před volbami lidem na tyto otázky a vše s nimi související otevřeně odpověděla. Nevěřím společně s nájemníky, že by stav, který panuje dnes, byl zakonzervován na dlouhá léta .Ono totiž obchod s byty je dnes celkem slušný byznys. Stačí číst ekonomické stránky našich deníků, kde se dozvídáme, jak si za miliardy korun skupují největší magnáti celá sídliště i se stovkami bytů. Co čeká lidi v budoucnu v těchto bytech ví jen ti magnáti.  A stát, který by se měl více zajímat o tzv. sociální bydlení pro ty, kteří si nosí domů sotva minimální mzdu, mlčí.

Ing. Ladislav Skopal

Silnice Znojmo - Pohořelice je ve hře

Při hledání cest z krize dojde konečně na rekonstrukci silnice Znojmo - Pohořelice. Taková je aktuální situace, jak ji vidí MOZEK, poradní orgán, který má pomoci Jihomoravskému kraji čelit projevům hospodářské krize. Hejtman Michal Hašek (ČSSD) se svým týmem provedl v minulých dnech inventuru možností, které se v tomto kontextu nabízejí.
Označil současnou situaci za kritickou. Co nejdříve se proto sejdou zástupci všech stran, které jsou zastoupeny v krajském zastupitelstvu, aby hledali a našli shodu na nutných opatřeních.
Bude se samozřejmě muset škrtat v krajském rozpočtu, ale také se musí hledat cesty, jak zajistit zdroje pro další rozvoj kraje. Hovoří se o částce od 1,5 miliardy do dvou miliard korun,  jež by měly být určeny výhradně na strategické investice. Odkud se vezmou? Kromě využití strukturálních fondů Evropské unie se uvažuje také o úvěrech od bank, dluhopisech a o partnerství privátního a veřejného sektoru.
Za mimořádně významnou záležitost považuje vedení Jihomoravského kraje dopravní infrastrukturu, její výstavbu a obnovu. V situaci, kdy ani k jedné z připravovaných rychlostních komunikací není k dispozici kompletní dokumentace (chybí stanovisko Ministerstva životního prostředí), dojde zřejmě k tomu, že jako první bude nastartována rekonstrukce silnice I/53 Pohořelice – Znojmo, proti níž se nikdo neangažuje.
Jak vědí všichni, kdo tuto silnici užívají, i kdyby se začalo s úpravami okamžitě, je to již pět minut po dvanácté. Minulé vedení kraje tolik potřebnou rekonstrukci odsouvalo a definitivní řešení nahrazovalo dílčími úpravami. Zdá se, že nyní se konečně Znojmáci a všichni, kdo po frekventované  a v současném stavu nebezpečné komunikaci jezdí, dočkají. Kvalita spojení Brna s druhým největším městem Jihomoravského kraje Znojmem má samozřejmě vliv i na rozvoj hospodářství a obchodu. Nehledě na další napojení ve směru na Rakousko.

Ing. Ladislav Skopal

Minimální mzda je více než minimální

Vyjít dnes s několika tisíci korunami, které jsou ve výplatních sáčcích těch, kteří pobírají minimální mzdu je doslova úctyhodný výkon . Takových lidí ovšem neubývá, spíše naopak.

S osmi tisíci korunami, které jako minimální mzdu pobírají například prodavači, kuchaři, číšníci a jistě bych mohl vyjmenovat další zaměstnance v různých oborech, toho člověk moc nepořídí a sotva s tím poplatí základní potřeby.

Za vlády sociální demokracie minimální mzda stoupla ze tří tisíc na zmiňovaných osm. Za vlády  ODS se s touto částkou nepohnulo. Přitom inflace je mnohem vyšší, o nárůstu cen energií, potravin a služeb nemluvě.

Reálná mzda tak poklesla zase o něco níže a bude hůř. Jsem pro to, přehodnotit současnou situaci a jsem pro zvýšení minimální mzdy na hodnotu nejméně deseti tisíc korun. Vím, že komu se to rozhodně nebude líbit jsou zaměstnavatelé a podnikatelé, kteří platí své zaměstnance. Ale přesto bychom si měli uvědomit, že naši lidé jsou některých oborech odměňováni mnohem méně než jejich kolegové v sousedním Rakousku či Německu.

Nerad bych naši zemi srovnával se zeměmi jako je Ukrajina, Rumunsko či Bulharsko. Tam jsou na tom v porovnání s námi o mnoho hůř, ale myslím si, že naší snahou je dostat se na úroveň států vyspělých, a to nejen tím, že naše ekonomika bude mít vyšší domácí hrubý produkt, ale i tím, že i občané s nejnižšími příjmy budou mít slušnou životní úroveň.

 Ing.Ladislav Skopal